James Joyce - hledání všední cesty spásy

neděle 21. srpen 2016 09:49

spisovatel James Joyce
wiki

Nejen polemická reakce na antimodernistický text profesora Jiřího Trávníčka "Zůstat Homérem i po Joyceovi", publikovaném v časopisu Host. Tváří v tvář takové míře nepochopení (tak překvapivé u tak renomovaného literárního vědce) se chci pokusit velice stručně vysvětlit, oč v Joyceově díle jde a v čem spočívají jeho kvality.

Kritické stanovisko profesora Trávníčka k dílu Jamese Joyce si můžete přečíst v článku Zůstat Homérem i po Joyceovi, publikovanou v brněnském časopisu Host.

Odcituji nejostřejší pasáže kritiky díla Jamese Joyce od profesora Trávníčka: Do Joyce se pouští v kapitole Tři (velkolepá) ztroskotání a s Joycem je "hotov" na pouhých třech řádcích:

"Přemíra detailů, nízké vedle vysokého, obyčejnost, všednost, symbolické vedle banálního, parodie sousedící s pouhým záznamem..." - Všimněte si nechtěné komiky, jak tento Trávníčkův kritický popis báječně sedí na Shakespeara : )

Trávníček pokračuje: "jeden den na více než 800 stran — pochůzky nanicovatého žurnalisty Blooma, hlavního hrdiny."

Zaplaťpánbůh za kritickou diskuzi v naší literární vědě, není nic horšího než nudné opakování evergreenů literárního kánonu s banálním závěrem: všichni klasici jsou dobří, protože jsou dobří. Profesor Trávníček je však ve svém oboru profesionál, a proto si neodpustím několik škaredých rejpnutí:

Každé umělecké dílo je jiné a nelze je vykládat preskriptivně, z konstrukčních a hodnotových pozic jiného díla, ba dokonce díla jiné epochy. Je to jako rozvašňovat se nad rajčetem: sice nemá šťopku a jaderník (které nemáme na hruškách rádi), ale přesto je to, přiznejme si to, přátelé, velmi nepovedená hruška.

"...pochůzky nanicovatého žurnalisty Blooma, hlavního hrdiny"  Je to stejná míra nepochopení jako vyčítat Haškovi, že ve Švejkovi stvořil blba, tzn. že nestvořil inteligentnější postavu.

Nebylo to přece cílem!

Může být nepochopení větší?

Připomínat prof. Trávníčkovi teze Šaldy, Černého, Mukařovského, Chvatíka, Chalupeckého o imanenci literárního díla, o tom, že při kontaktu s novým literárním dílem (nové epochy)  nám nepomohou znalosti dosavadních literárních děl prostě proto, že nejsou přenosné a použitelné, protože stojíme před novým světem s novými zákonitostmi, jež nám zbývá než objevovat a pochopit. - To by bylo nošení sov do Athén, prof. Trávníček toto zná a lépe než já.

---

Veškerá erudice, veškerá dosavadní četba nám samozřejmě pomoci může - k lepší vnímavosti k detailům, k lepší pozornosti k jinakosti nového textu. Přesto ale je porozumění proces syntetický (Šalda by řekl básnický), nikoliv analytický.

Ano, román Jamese Joyce Odysseus je jiný. Je jiný pořád ještě a stále radikálně, a proto na sebe přitahuje pozornost a kritiku. Kritika Joyce profesora Trávníčka mi však připomíná ironické verše teplické punkové kapely Už jsme doma z jejich skladby Fíkus:

Fíkus - co tu děláš?

Nejsi ruralista!

---

Dost už ale o profesoru Trávníčkovi, pojďme se podívat raději na Joyce.

Odysseus

Podle Homéra znamená Odysseus syn bolesti. U Joyce je Odysseus - postava - Bloom - "Everyman". Kdokoliv [z nás]. (Srovnejme tento konstrukční motiv s obdobnými sémanticky vyprázdněnými postavami moderní prózy: Josef K., Švejk, Muž bez vlastností... - může být (a je) každý [z nás]).

"Každý okamžik je hoden básně" napsal si formou verše do své básně český básník Ivan Blatný (sbírka Tento večer).

Rozdíl mezi vysokým a nízkým zrušil v próze už Flaubert. "Není to téma a předmět, který rozhoduje o uměleckosti díla, ale způsob zpracování [díla]." tvrdil. (Volně parafrázováno). Traduje se historka, dle níž se Flaubert se svým kamarádem vsadil, že napíše velký román na jakékoliv téma, které si určí, aby dokázal pravdivost této teze. Jeho přítel tvrdil opak: vsadili se. Přítel pak vytáhl z koše staré noviny, nalistoval černou kroniku a ukázal Flaubertovi namátkově prstem na banální příběh sebevraždy nevěrné ženy, jejíž nevěra byla odhalena. - Flaubert napsal paní Bovaryovou a sázku vyhrál. : )

Joyceovo dílo vnímám jako přímé pokračování tohoto Flaubertova přístupu. Literárně neuvěřitelně sečtělý Joyce zaměřil svou pozornost na civilní témata. Jsou "všedno-denní" události jako je chůze do obchodu méně dramatické než antická dramata? Pokud ano, proč? Komenský si napsal: "...neboť každá vteřina má tu hodnotu, že člověk v ní může věčnost navždy získat nebo ztratit."

Myslím, že je to přesné vystižení podstaty Joycovy estetiky. Na každém momentu, na každé myšlence záleží. Nelze člověka redukovat na nějaké schéma, na nějaký slovně vyjádřitelný význam.

Ve fyzice je každý projev fyzikálních zákonů úplně stejně (ne)důležitý. Jablko padá dle stejných zákonů jako král.

Proč tedy Odysseus? Proč nepostoupit v laicizaci ještě dál? Proč ta nepřeberná množství sofistikovaných referencí na antiku, na středověkou filosofii?

Referenční rámec antického dramatu slouží Joyceovi ke stejnému účelu, jako sloužila Duchampovi galerie: Marcel Duchamp přenesl sušák na lahve z hospody do galerie a učinil z něj tak umělecký objekt, bez zásahu do fyzické podstaty artefaktu. Tak každý okamžik našeho života, každý náš sebenepatrnější čin či gesto či myšlenka má zásadní konotace. Jen si to neuvědomujeme. Praktický život k tomu nedává prostor. Umění... (Joycův) román ano.

Dramatično je fenomén relační...

Podobně jako fyzik, který se zanoří do zkoumání fyzikálního světa pod světem evidentním (země není placatá, jen se nám tak jeví) a začne modelovat atomy a malovat složité vzorce popisující kvantové události, tak i autor  může legitimně v románu zabrousit do analogických úrovní detailu popisu. Už to není realismus, ale stále je to realita...

Uvědomme si:

Březina psal své básně o energiích: "Ó sílo extází a snů" (Sbírka Tajemné dálky)

a František Kupka maloval své energetické obrazy, přibližně ve stejné době jako fyzik Max Planck definoval kvanta energie...

... a v přibližně stejné době psal Joyce svého Odyssea.

Všechno toto je "realismus", popisování reality, jen realismus - kvantový. : )

Ano, dívejme se na Joycova Odyssea jako na román kvantového realismu, vyprávějící příběh o možnostech lidské spásy.

Joyce není školomet, nezajímá ho proto možnost vykoupení bájného Achilla. Hledá a chce najít možnosti spásy pro Everymana, pro Štěpána Dedala, pro Blooma, pro Moly...

Čtěme jej jako příběh hledání a dokumentování všedních cest spásy a dokumentace všech dimenzí lidského života.

Podobně jako u Homérova Odyssea je motiv cesty pouze záminkou. Je konstrukčním motivem, který umožňuje Homérovi navlékat za sebe korálky jednotlivých příběhů (o něž především jde), je pro Joyce cesta Blooma z bytu ke kadibudce konstrukční záminkou pro včlenění úžasných myšlenek, krátkých, "střelných" básní, zamyšlení a reflexí povahy universa.

Joycův Odysseus je román úžasné krásy, pane profesore, dosud nejúplněji dokumentuje, co to vlastně znamená - být člověk a je obecně srozumitelný, pokud není čtenář odrazen výstrahou: pozor, toto nečti, to nepochopíš.

Důkazem je tato fotografie z padesátých let : )

Marilyn Monroe čte Jamese Joyce

Vítězslav Praks

Vítězslav Praks

Vítězslav Praks

Nejlepší teoretik je prax :)

O kultuře v tom nejširším slova smyslu.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora